Thursday, April 24, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
0

Pohyblivý finanční svátek

LONDÝN – Byly doby, kdy se člověk s výsledkovými tabulkami setkával jen na sportovních stránkách novin. Dnes jsou celosvětovou mánií.

Existují žebříčky škol a univerzit, výčty firem sestavené podle ziskovosti či sociální zodpovědnosti, tabulky indikátorů štěstí v jednotlivých zemích i přehledy, které se snaží řadit spotřebitelské značky podle jejich hodnoty. Existuje dokonce výsledková listina nejvtipnějších anekdot (já jsem se mnoho nenasmál).

Finanční svět takovými soupisy také překypuje. Investiční bankéři se zatajeným dechem čekají na žebříčky fúzí a akvizic, přestože spojitost mezi umístěním na přední příčce a ziskovostí je volná až nulová. S tabulkami hodnotícími banky se už sice určitou dobu setkáváme a zakládají se dnes spíš na kapitálové síle než na objemu aktiv, což je určité zlepšení, ale přesto mnoho smyslu nedávají.

V současnosti existuje také několik různých žebříčků, které hodnotí finanční centra, zejména na základě anket ve firmách, a vyvolávají značný neklid. Jak zle finanční krize poškodila reputaci a výkonnost předních západních center, se lidé tážou čím dál častěji v Londýně a menší měrou v New Yorku. (Někteří Američané mají sklon k přesvědčení, že svět se k nim pohrne bez ohledu na to, jak nevlídného uvítání se mu při příjezdu dostane!)

Poselství nejčerstvějších žebříčků pro obhájce titulu zatím příliš znepokojivé není. Žebříček připravený pro Radu londýnské City stále umisťuje New York a Londýn na přední příčku jako vyrovnané soupeře. Časopis The Banker přináší jiné hodnocení, v němž je New York na špici a Londýn v těsném závěsu druhý – třebaže vzdálenost mezi nimi a jejich pronásledovateli se zužuje. Londýnu i New Yorku ubyly body za kvalitu a intenzitu regulace a za daňové zatížení. Zdá se, že v obou oblastech firmy do budoucna pociťují nervozitu.

Nejnápadnější změnou v přehledech hodnocení je vzestup hlavních asijských finančních center – a nejen Hongkongu a Singapuru, ale i Šanghaje, Pekingu a Šen-čenu. Číňané už nějakou dobu svá finanční centra otevřeně podporují a vliv jejich snažení se začíná projevovat. Index finančního rozvoje podle Světového ekonomického fóra – další žebříček, s nímž je třeba počítat – umisťuje Hongkong a Singapur velmi blízko za Londýn, přičemž co se týče celkové míry finanční propracovanosti, Čína aktuálně figuruje před Itálií. Nudle vítězí nad špagetami.

Zčásti tyto výsledky nepřekvapují. Jak se na východ posouvá jádro světové hospodářské gravitace, bilance finanční aktivity se bude pohybovat spolu s ním. Podle zásady, že je-li něco nevyhnutelné, moudrý to uvítá, vhodnou reakcí v Londýně a New Yorku bude hledat cesty ke spolupráci s těmito novými centry.

Důležitější otázka pro tradiční finanční centra však spočívá v tom, zda se mezinárodní aktivity, které se mohou přesouvat, skutečně přesouvají. To se posuzuje mnohem hůř. Kolují anekdoty o stěhování jednotlivých manažerů hedžových fondů do Ženevy. Pokaždé, když ta či ona vláda nebo regulační úřad ohlásí nové regulační opatření nebo zpřísnění těch stávajících, ozvou se od bankéřů výhrůžky, že se sbalí a odjedou a svá Porsche a milenky si vezmou s sebou.

Tyto výhrůžky, které kdysi mívaly silný politický vliv, jsou dnes už mnohem méně účinné. Někteří politici a komentátoři bez váhání odpovídají: „Zaplaťpánbůh, že jdou.“ Otázku, zda se vzhledem k ceně za úklid nepořádku po poslední krizi vyplatí hrát úlohu hostitele globálního finančního trhu, vznesla i britská centrální banka.

Jde o riskantní spekulace. Ať už se bankéři chovali jakkoli hanebně – a někteří si zjevně zaslouží alespoň dekádu na trestné lavici –, finanční služby jsou stěžejní součástí londýnské ekonomiky. Pokud finanční sektor oslabí, co jej nahradí ve smyslu zaměstnanosti?

Nonšalantní řečnění o vědě a výrobě jako žebřících z recese (oblíbená představa bývalého britského ministerského předsedy Gordona Browna) není nic víc než prázdné řečnění. Existuje nanejvýš hrstka příkladů postindustriálních společností s vysokými náklady, jimž se ve velkém podařilo oživit svůj výrobní sektor poté, co ochabl.

Obzvlášť Londýn nemá žádné nezcizitelné právo na funkci světového finančního centra. Vždyť domácí trh Velké Británie je oproti Spojeným státům mnohem menší.

Dějiště finančních aktivit se ostatně v průběhu staletí měnilo. Kdyby dosavadní činnost znamenala trvalé zvýhodnění, světová centrála Goldman Sachs by sídlila v Babyloně. Musí existovat určitý bod zlomu, kdy kombinace vysokých daní, tíživé regulace a nepříznivého politického klimatu přiměje finanční firmy ke stěhování.

Existuje riziko, že se Británie do tohoto bodu možná blíží. Právě proto britský Úřad pro finanční služby, a dokonce i Konfederace britského průmyslu, která zastupuje především nefinanční firmy znepokojené kvůli dostupnosti úvěrů, začaly vyzývat ke smíru mezi orgány státní správy a finančními trhy.

Příští dva až tři měsíce rozhodnou o tom, zde zavládne mír, a pokud ano, zda přetrvá. Jak je u mírových rozhovorů pravidlem, ochotu ke kompromisu musí projevit obě strany.

Firmy budou muset prokázat zřetelnou zdrženlivost, až dojde na letošní výplaty bonusů. Britská vláda už další mecheche nestrpí. Vlády na obou březích Atlantiku se zase budou muset rozhodnout, jak daleko při trestání bank chtějí zajít. Neutuchající výhrůžky čím dál vyšším daňovým zatížením by se mohly ukázat jako nebezpečně kontraproduktivní. Nedokážeme-li se brzy dohodnout na nové společenské smlouvě mezi státem a finančními trhy, tyto trhy by se skutečně mohly přestěhovat jinam.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured