ŘÍM – Významný projev amerického prezidenta Baracka Obama o důsledcích Arabského jara je výzvou i pro Evropu. K realizaci nadějí zrozených z arabských povstání dokáže Západ přispět, jen pokud transatlantické partnerství prokáže svou efektivitu jako v dobách, kdy dostálo nárokům studené války a konce rozdělení Evropy.
Krize v jižním sousedství Evropy je odrazem hluboce usazeného transformačního procesu, který bude mít dlouhotrvající důsledky – pro region, pro Evropu i pro svět. Středomořský region má zásadní význam pro mír, stabilitu a hospodářský růst Evropy. Středomořští sousedé kontinentu pohlížejí na Evropu jako na svého přirozeného partnera. A tamní dění, včetně izraelsko-palestinského mírového procesu, má širší dopady, které s sebou přirozeně přinášejí angažovanost globálních partnerů – v prvé řadě Spojených států.
Současné dění, nejen v Libyi, ale i v Tunisku, Egyptě, Sýrii, Jemenu a Bahrajnu, odráží politickou komplikovanost těchto zemí. Pramení také z různých faktorů, jako je frustrace ze stoupajících cen potravin a široce rozšířené korupce, doprovázených požadavky na silnější demokratizaci, omezení ekonomické a sociální nerovnosti a tvorbu pracovních míst.
ŘÍM – Významný projev amerického prezidenta Baracka Obama o důsledcích Arabského jara je výzvou i pro Evropu. K realizaci nadějí zrozených z arabských povstání dokáže Západ přispět, jen pokud transatlantické partnerství prokáže svou efektivitu jako v dobách, kdy dostálo nárokům studené války a konce rozdělení Evropy.
Krize v jižním sousedství Evropy je odrazem hluboce usazeného transformačního procesu, který bude mít dlouhotrvající důsledky – pro region, pro Evropu i pro svět. Středomořský region má zásadní význam pro mír, stabilitu a hospodářský růst Evropy. Středomořští sousedé kontinentu pohlížejí na Evropu jako na svého přirozeného partnera. A tamní dění, včetně izraelsko-palestinského mírového procesu, má širší dopady, které s sebou přirozeně přinášejí angažovanost globálních partnerů – v prvé řadě Spojených států.
Současné dění, nejen v Libyi, ale i v Tunisku, Egyptě, Sýrii, Jemenu a Bahrajnu, odráží politickou komplikovanost těchto zemí. Pramení také z různých faktorů, jako je frustrace ze stoupajících cen potravin a široce rozšířené korupce, doprovázených požadavky na silnější demokratizaci, omezení ekonomické a sociální nerovnosti a tvorbu pracovních míst.