WASHINGTON, DC – Americký finanční sektor v posledních měsících projevil obnovenou sílu – tedy sílu politickou – podrýváním většiny smysluplných návrhů bankovní reformy, které zůstávají na jednacím stole. Pokud ještě vůbec k nějakému pokroku dochází, je to díky ušlechtilým snahám nevelkého počtu amerických senátorů.

Nejpozoruhodnější je práce senátora Teda Kaufmana, demokrata z Delawaru (ano, ze státu nakloněného podnikání), který neúnavně naléhá na nápravu těch nejodpornějších nedostatků ve finančním sektoru USA. Kaufman si uvědomuje, že úspěšná reforma musí obsahovat tři složky: přesvědčivé argumenty, schopnost přitáhnout kolegy na svou stranu a dostatek štěstí v podobě událostí, které ve správnou chvíli na problémy poukážou. Na dvou frontách už Kaufman – vzdor značné nepřízni – dokázal skutečně významně pokročit.

Už dlouho před tím, než se to dostalo do módy, Kaufman neúnavně prosazoval myšlenku, že americký boom realit zčásti žene vpřed vše prostupující podvod ukrytý v komplexu derivátů vzniklých sekuritizací hypoték, v zásadě v nitru Wall Street. Tato teze si teď získává mnohem širší podporu: přední novinové tituly v současnosti informují o rozšiřujícím se kriminální vyšetřování vedeném federální vládou – a generálním prokurátorem státu New York – ve věci půjček udílených americkým finančním sektorem na pořizování obytných nemovitostí a souvisejících praktik v oblasti cenných papírů.

Společně se senátory Patrickem Leahym a Chuckem Grassleym se loni Kaufman věnoval prosazování zákona, který včas zajistil prostředky pro federální orgány prosazování práva pracující na aktuálních případech finančních podvodů. Před nedávnem byl Kaufman ohromující při křížovém výslechu výkonných manažerů Goldman Sachs. Senátor Carl Levin, předseda podvýboru, který jejich svědectví vyslechl, byl stejně neúprosný, zjevně ve shodě s Kaufmanem, po rok trvajícím vyšetřování ve věci Washington Mutual, Goldman Sachs a ostudné neúspěšnosti regulátorů bank a agentur úvěrového ratingu.

Ještě bravurněji Kaufman trefil do černého, když varoval před hrozbami explozivního růstu vysokofrekvenčního obchodování, které si hlavní americký kontrolní orgán v oblasti finančnictví, Komise pro burzy a cenné papíry (SEC), málo uvědomuje a které představují systémové tržní riziko. Jeho obavy, zdá se, potvrdilo dvacetiminutové zhroucení obchodování v New Yorku dne 6. května, kdy burza naprosto selhala ve své nejzákladnější funkci: hledání ceny v interakci mezi kupujícími a prodávajícími.

Stále ještě nevíme, jaká kombinace neprůhledných počítačových programů a algoritmů elektronického obchodování, které vzájemně komunikují napříč více než 50 burzovními středisky, tuto katastrofu způsobila. Jenže právě samotná naše nevědomost potvrzuje, jak dalece naše regulatorní a kontrolní schopnosti zaostávají za „finančními inovacemi“.

Kaufmanův přístup, jehož stěžejní charakteristikou byly proslovy na senátní půdě, se kritikům ještě před několika týdny zdál bezpředmětný, či dokonce bizarní. Žádné významné hlasy z Wall Street jeho obavy neuznaly – a raději vychvalovaly akciové trhy jako zářný příklad skvěle fungující techniky.

Teď to lidem dochází. Laskavě to ocenil Senátor Mark Warner: „Pan senátor z Delawaru včas rozezněl výstražnou sirénu, aby upozornil, že obrovské objemy investic, jež některé firmy realizovaly ve snaze získat výhodu, která zřejmě v průběhu obchodování znamená zlomek milisekundy, se mohou proměnit v noční můru nás všech… Je mi ctí jít v jeho šlépějích.“

SEC kdysi bývala váženou a mocnou nezávislou agenturou. V posledních desetiletích ji postihly zlé časy a až teď se pod novým vedením začíná opět dávat dohromady. Přesto stále rutinně neshromažďuje data, která potřebuje – obchody řazené časově a podle zákazníka – pro pochopení aktivit a vlivu velkých obchodníků. Kaufman na Komisi vytrvale naléhá, aby dělala víc – a mnohem rychleji; ovšemže jak SEC, tak mnozí další mu teď naslouchají.

U třetího tématu jsou výsledky prozatím smíšené. Kaufman se postavil za argumenty pro zmenšení největších amerických bank v rámci snah o komplexní reformu finančnictví. Jeho obhajoba napomohla shromáždit podporu a přiměla senátní plénum k hlasování o pozměňovacím návrhu, který předložil společně se senátorem Sherrodem Brownem a který by zavedl jasně stanovenou mez velikosti bank a jejich dluhové páky (zadlužení v poměru k aktivům).

Jednalo se o umírněný a zcela opodstatněný pozměňovací návrh, a přesto utrpěl porážku (33 hlasů pro, 61 proti), a to také 6. května. Jen o několik dní později by možná získal větší podporu – poté, co senátoři byli svědky finanční sanace obřích bank eurozóny. Posílil nicméně podporu dalšího pozměňovacího návrhu, předkládaného senátory Jeffem Merkleym a Carlem Levinem, který chce omezit obchodování megabank na vlastní účet – shodou náhod jde o praxi, u níž se předpokládá, že představuje velkou a „temnou“ část vysokorychlostního obchodování.

Hlubším a nejpodstatnějším smyslem Kaufmanovy kritiky našeho systému je nutnost přísnějších zákonů. Nemůžeme se spoléhat jen na to, že regulační orgány dobře odvedou svou práci. Konkrétně platí, že regulátoři nemohou vidět za horizont a jednat preventivně, když jsou trhy neprůhledné a mocné zájmové skupiny z Wall Street (a jejich spojenci z Kongresu) se obklopí vozovou hradbou a tvrdí, že je všechno v nejlepším pořádku.

Navzdory čerstvě vzniklé proslulosti na celonárodní scéně bohužel Kaufman na konci letošního roku z funkce odchází – byl zvolen v závěru roku 2008, aby nahradil viceprezidenta Joea Bidena, a zavázal se tehdy, že o znovuzvolení usilovat nebude.

Až odejde, nebezpečné síly na Wall Street si nepochybně zhluboka oddychnou. Doufejme, že se mu do té doby podaří mezi svými kolegy natrvalo posunout konsenzus – a připravit tak půdu pro další úsilí kongresmanů, jehož cílem bude seriózní dotažení bezpečnostních pojistek nad finančním sektorem.

Kaufmanovým trvalým odkazem bude prostá a průrazná myšlenka, již rozumní lidé pokládají za čím dál samozřejmější: spoléhání se na deregulaci a sobecký zájem na dnešních spletitých a neprůhledných trzích zjevně pohoří a nedokáže zajistit rozumnou alokaci kapitálu ani podpořit podnikání a růst. Musíme napsat a schválit zákony, které obnoví věrohodnost našich finančních trhů.