LONDÝN – Americký senátor a republikánský kandidát na prezidenta John McCain vyzývá k vytvoření „Ligy demokracií“. Toto nové mezinárodní uskupení by disponovalo působivým vojenským potenciálem, založeném dílem na NATO, dílem na „novém čtyřstranném bezpečnostním partnerství“ v Pacifiku mezi Austrálií, Indií, Japonskem a USA. Ani Rusko, ani Čína by samozřejmě přizvány nebyly: vždyť McCain chce Rusko vyloučit z G8.

Liga je nezbytná, argumentuje McCain, protože v záležitostech, jež jsou pro USA životně důležité, jako například boj proti islámskému terorismu, humanitární intervence a šíření svobody, demokracie a volných trhů, musejí být USA a jejich demokratičtí partneři schopni jednat bez souhlasu Organizace spojených národů (tedy Ruska a Číny). Jinými slovy, hlavním záměrem Ligy je odsunout v celosvětových záležitostech Rusko a Čínu na okraj.

Nejzávažnější výtkou McCainovu plánu je, že by rozpoutal novou studenou válku mezi státy zaškatulkovanými jako demokracie a autokracie. To je nejen nebezpečné, ale i nedomyšlené. Rusko a Čína „svobodný svět“ sotva „ohrožují“ mocnou ideologií a rozsáhlými ozbrojenými silami tak jako během studené války. Navíc platí, že ohledně toho, jak se vypořádat s islámským terorismem či genocidou v Dárfúru, jsou rozdělené samotné světové demokracie: byla to ostatně Francie, kdo v Radě bezpečnosti OSN stál v čele opozice vůči americké invazi do Iráku.

Navíc v otázkách, jako je terorismus, šíření jaderných zbraní a změna klimatu, USA potřebují ruskou a čínskou pomoc. Stigmatizace Ruska a Číny jako vyvrhelů je sotva přiměje přidat ruku ke společnému dílu. (Bere dech, s jakou blahosklonností McCain prohlašuje, že Čína se musí naučit chovat „zodpovědně“.) Rusko ve skutečnosti s USA ve „válce proti terorismu“ většinou spolupracuje.

Konečně, jde o myšlenku neproveditelnou. Těžko si lze představit, že by se Indie nebo Brazílie chtěly stát součástí nějakého takového spolčování. Všichni bychom si tedy ušetřili dost potíží, kdyby byl McCainův duchovní výplod co možná nejdřív pohřben.

V podloží tohoto úmyslu je ovšem závažná teze, již častokrát výmluvně vyjádřil bývalý britský premiér Tony Blair: demokracie navzájem války nevedou, takže kdyby byl celý svět demokratický, byl by konec válek. Jak se zdá, účelem McCainovy Ligy demokracií je přiblížit k uskutečnění sen Immanuela Kanta o věčném míru tím, že vyvine tlak na nedemokratické státy, aby změnily své způsoby, v případě potřeby silou.

Nechme stranou fakt, že snaha přimět demokracii k rozkvětu se v Iráku a Afghánistánu krvavě vzpříčila. Je pravda, že demokracie proti sobě nikdy neválčí? Kladná odpověď, zdá se, závisí na dvou samostatných tvrzeních.

Prvním je, že demokracie dle historických dokladů navzájem nikdy nebojovaly. To je pravda pro dosti malou skupinu bohatých zemí (částečnou výjimkou je Indie), zejména v západní Evropě a jejích zámořských výhoncích, a to po druhé světové válce. Navíc se jedná o demokracie „našeho typu“ – konstituční demokracie, jež mají všechny rysy, které v moderních západních systémech považujeme za samozřejmost, nikoli „islámské demokracie“ jako Írán. Uvážlivým zevšeobecněním údajů o takto malém vzorku by bylo, že „prosperující a konstituční demokracie obvykle žijí ve vzájemném míru“.

Druhým tvrzením je, že tyto země spolu žijí v míru proto, že jsou demokraciemi. Je ale demokracie tím, co jim přineslo mír a prosperitu, anebo je to mír a prosperita, co jim přineslo demokracii? Je demokracie tím, co udržuje v Evropě od roku 1945 mír, anebo je dlouhé mírové období od roku 1945 tím, co umožnilo, aby se demokracie stala evropskou normou?

Svět už instituci k udržování míru má. OSN byla vytvořena s pravidly nastavenými tak, aby umožňovaly soužití států různých politických zabarvení. Její členové přijímají závazek nepoužít sílu, kromě sebeobrany či případů, kdy ji schválí Rada bezpečnosti. USA frustruje, že v OSN nedokáží prosadit svou. OSN však existuje proto, aby před nezákonným jednáním chránila všechny státy, včetně USA. Tichým obcházením OSN a rozdělováním světa na dva ozbrojené tábory by Liga demokracie zvyšovala nebezpečí války.

Svět má i mechanismus k šíření prosperity. Nazývá se obchod. V roce 1994 byla vytvořena Světová obchodní organizace, aby podle schválených pravidel liberalizovala obchod. Má mnoho chyb, které je třeba napravit. Na to ale nepotřebujeme Ligu demokracií. Podřízením obchodních vazeb embargům, sankcím a prověrkám demokratičnosti, ekologických standardů a lidských práv Liga pravděpodobně zpomalí růst obchodu, čímž sníží naděje chudých nedemokratických států, že dohoní vyspělý svět.

Jediným účelem Ligy demokracií je, zdá se, legitimizovat vedení válek ze strany demokracií – s cílem šířit demokracii! Právě to je esence McCainova poselství. Jak sám řekl, USA vznikly za jistým účelem – sloužit „věčným a univerzálním principům“. Úkolem, jímž je pověřil Bůh, je vybudovat „trvalý globální mír na základech svobody, bezpečnosti, prosperity a naděje“.

Vznešená krasomluva! Avšak je-li právě to účelem Ligy – a žádný jiný nevidím –, pak je nebezpečím pro mír. To proto, že její stoupenci jsou přesvědčeni, že dlouhodobé soužití s nedemokraciemi není možné. To je pošetilé a nehistorické. Je na vytrestaných národech západní Evropy, které obecně sdílejí americké hodnoty, ale naučily se ledacos o politické trpělivosti, aby této americké představě o přetvoření světa k obrazu svému přitáhly otěže.

Jsem jednoznačně pro šíření demokracie západního střihu, ale ne za cenu zesilování válečnosti světa. Mírové soužití mezi různými politickými systémy je dosažitelný cíl, k němuž se mohou přihlásit všechny významné světové mocnosti.