1bf4c80346f86f380e879b19_dr4508c.jpg

Řecká Hlava XXII

BUNEOS AIRES – Zoufalé časy přinášejí zoufalá opatření. Nejčerstvější balíček usilující o překonání řecké insolvence nabízí odkup dluhopisů s cílem odlehčit dluhové břemeno země. V zásadě tak zadními vrátky přichází restrukturalizace dluhu: sanační fond Evropy, Evropský mechanismus finanční stability (EFSF), má Řecku půjčit peníze k tomu, aby na sekundárním trhu s vysokým diskontem odkoupilo svůj vlastní dluh, čímž soukromým držitelům dluhopisů přivodí ztráty, aniž by muselo vyhlásit platební neschopnost.

Opakovaným rysem evropské debaty o dluhové krizi je latinskoamerický precedent. Vždyť řada vysoce zadlužených zemí v Latinské Americe koncem 80. let minulého století uskutečnila podobné odkupy dluhu. Klasickým příkladem je bolivijská zpětná koupě poloviny suverénního dluhu země v roce 1988, což byla operace financovaná mezinárodními dárci. Nejrelevantnější zkušeností Latinské Ameriky s odkupy dluhu je však novější a mnohem méně probádaný případ: Ekvádor roku 2008.

Prezident Rafael Correa s úpadkem koketoval už od prezidentské kampaně v roce 2006 (odmítnutí dluhu bylo součástí jeho programu) a od agentury Fitch bryskně získal hodnocení CCC. Důvody, na něž se Correa odvolával (právní pochybnosti ohledně způsobu, jímž byly dluhopisy vydány při směně dluhu roku 2000), byly vedlejší. Hrozba platební neschopnosti byla způsobem, jak stlačit ceny dluhopisů na sekundárních trzích, aby pak byly zadními vrátky odkoupeny s diskontem. Tímto úkolem byla pověřena Banco del Pacífico, která bezmála krachující ekvádorské cenné papíry koupila za 20 centů za dolar a víc – což byla hladina dostatečně nízká na hluboký sestřih, ale dostatečně vysoká, aby odrazovala investorské „supy“.

https://prosyn.org/XpwtvO8cs