Jak se blíží finálová etapa Mistrovství světa ve fotbale, nastala vhodná příležitost na prozatímní hodnocení turnaje. Při letošním mistrovství, na rozdíl od předchozího v Japonsku a Jižní Koreji v roce 2002, jsme v prvním kole nebyli svědky žádné skutečně šokující porážky. Švýcarsko a Austrálie se překvapivě probojovaly do vyřazovacího kola a asijské a africké týmy poněkud zklamaly, neboť postupuje jen Ghana. Zatím byly odehrány pouze dva ošklivé zápasy, přeplněné jak fauly, nepěknými výpady a zbytečnou agresivitou, tak mnoha žlutými a červenými kartami: Itálie proti USA a Portugalsko proti Nizozemsku. Jinak v Německu prožíváme nádherné mistrovství, jak ve smyslu sportovního chování, tak ohledně celkové atmosféry.

Co se týče Německa a Němců, člověk svou vlast a své krajany sotva poznává. Nahrává nám i matka příroda. Po dlouhé zimě a neexistujícím jaru začalo s prvním výkopem pohotově léto – a prakticky přes noc Německo předvádí svou nejslunečnější a nejrozkošnější podobu. Počasí je středomořské a znenadání jsou takoví i lidé.

Organizace mistrovství je mimořádná (jak se dalo očekávat), přičemž vynikající práce policie nedala výtržníkům šanci. Celé Německo se baví na nekonečném večírku s hosty z celého světa (což se neočekávalo). A německý tým nádherným způsobem předvádí potěšující a moderní útočnou kopanou (což nikdo očekávat nemohl!).

Co je důležitější, nejen v německém týmu, nýbrž i v zemi jako celku zvedá hlavu mladé, pohodové, uvolněné a bezstarostné Německo – Německo, které je kosmopolitní, přátelské a dobře naladěné. Roky špatných zpráv minuly Němce beze stop. Lékaři stávkují, daně rostou, vládní strany se vzájemně cupují kritikou a sama kancléřka ve význačném projevu prohlásila, že země je v katastrofálním stavu. Němci se ovšem, nezlomeni tím vším, nadále jednoduše radují na velkém fotbalovém večírku s nově nalezenými přáteli z celého světa.

Černá, červená a zlatá německá trikolora zdobí celou zemi jako nikdy dřív, ale téměř nikde nezaznívají nacionalistické podtóny. Vedle německé vlajky jsou ostatně vyvěšeny vlajky mnoha dalších národů. V Berlíně, stejně jako v dalších velkých německých městech, jsou taxíky nazdobeny vlajkami rodných zemí svých řidičů – od Angoly po Saúdskou Arábii. Fanoušci se neodívají jen do svých národních vlajek, ale též do fantastických kostýmů připomínajících barvy jejich vlasti. Vlajky se vyvěšují v naději na vítězství nebo také k osušování slz po porážce.

Krátce, Německo během Mistrovství světa připomíná shakespearovský sen noci svatojánské, navíc s přídechem Woodstocku. Mimo stadiony se veřejné promítání zápasů stalo radostnými masovými „happeningy“.

A jak je to se samotnou kopanou? Toto Mistrovství světa ve fotbale dokládá tři hlavní vývojové proměny, jimiž tento sport prochází. Zaprvé, Evropa a Jižní Amerika jsou dominantnější než před čtyřmi lety a zůstávají nezpochybněnými velmocemi mezinárodní kopané. Musíme tedy doufat, že Mistrovství světa v Jižní Africe v roce 2010 konečně přinese větší globální paritu.

Zadruhé, mezinárodní kopaná je svědkem nástupu nové generace. Španělsko, Argentina a Německo, abychom jmenovali jen několik zemí, postavily velice mladá mužstva, která předvádějí působivou hru. Ve francouzském, anglickém i portugalském týmu zazářili právě mladí hráči – navzdory přetrvávající přítomnosti Zidaneho, Beckhama a Figa. I brazilský manšaft působí agresivněji a vzbuzuje dojem, že bude skórovat spíše mladými hráči, jako je Robinho a Juninho, než prostřednictvím svých stárnoucích světových šampionů z roku 2002.

Tuto generační proměnu urychluje třetí proud směřování vývoje. Na nejvyšší mezinárodní úrovni se kopaná stále zrychluje a stává se atletičtější a špičkové týmy dokáží účinněji zužovat prostor. Mužstvo, které se nedokáže pohybovat plnou rychlostí celých 90 minut (nebo i déle), přecházet s celým týmem rychle z obrany do útoku a udržet kontrolu nad míčem, aby omezilo pohyby soupeře, nemá v nejvyšší soutěži mnoho šancí.

Tady kopaná vytváří paralelu s dnešními globálními trhy, které vyžadují obdobnou restrukturalizaci národních ekonomik. Na rozdíl od ekonomické globalizace však teprve uvidíme, zda tento nový, rychlonohý styl v kopané převládne (konec konců, mladá krev ze Španělska podlehla pardálům z Francie). Pokud se tak stane, určitě to přinese užitek sportu i jeho fanouškům.

V tuto chvíli tu máme Mistrovství světa oplývající fotbalem, který na hřišti i mimo něj formuje nová, mladá generace – veselá, okouzlující a krásná na pohled. Doufejme, že až při finálovém utkání v Berlíně 9. července naposledy zazní píšťalka, my Němci si uchováme co nejvíc z této pozitivní nálady. Německo tento druh optimismu naléhavě potřebuje, neboť v budoucnu se bohužel budou nadále uplatňovat dva principy: zaprvé, zima se jednou vrátí, a zadruhé, míč je kulatý a nejtěžší zápas je vždycky ten příští.