BERLÍN – Jak ukázaly nedávné summity na půdě OSN a ve Washingtonu, dohled nad jadernými zbraněmi a jaderné odzbrojení patří k předním tématům světové politické agendy. Tak to zřejmě zůstane i v dohledné budoucnosti. Rok 2010 rozhodne o tom, zda vize amerického prezidenta Baracka Obamy o světě bez jaderných zbraní zůstane vzdálenou, ale dosažitelnou nadějí, anebo zda od ní bude nutné ustoupit.

Nikdo by neměl podléhat iluzím. I kdyby všechny jaderně vyzbrojené státy na planetě vzaly vizi světa bez hrozby nukleárního konfliktu za svou, jaderné zbraně s námi zůstanou ještě přinejmenším dvě desetiletí a i to by vyžadovalo ty nejpříhodnější podmínky pro odzbrojení.

Letošní rok má zásadní význam. Dohodu podepsanou počátkem dubna v Praze mezi Ruskem a Spojenými státy o snížení počtu strategických jaderných zbraní a případných dalších redukcích doprovázelo zveřejnění Revize jaderného postoje USA, kde se určuje jaderný potenciál, který si Obamova administrativa přeje zachovat pro příští čtyři roky. Konference pro přehodnocení Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) začne pracovat na adaptaci NPT na podmínky našeho překotně se měnícího světa. Mnozí přední činitelé doufají, že rok 2010 vnese jasno do severokorejských a íránských jaderných programů.

Dnes je na světě zhruba 23 000 jaderných zbraní, což je o 40 000 méně než na vrcholu studené války. Celková ničivá síla těchto zbraní přesahuje 150 tisíc hirošimských jaderných explozí. Jaderné odzbrojení je tudíž stále naléhavě potřebné, a tak čelní politici v USA a v Německu dali dohromady iniciativu Global Zero, vedenou Američany, a vytvořili Mezinárodní komisi pro nešíření jaderných zbraní a jaderné odzbrojení (ICNND), již zřídila Austrálie a Japonsko a jíž společně předsedají bývalí ministři zahraničí Joriko Kawaguči a Gareth Evans.

USA, Rusko, Francie, Velká Británie a Čína – do jednoho signatáři NPT – vlastní devět desetin jaderných zbraní světa, zatímco Indie, Pákistán a zřejmě Izrael vlastní kolem tisíce takových zbraní. Několik má nejspíš Severní Korea. Írán s největší pravděpodobností uskutečňuje program vývoje jaderných zbraní. Obama a ruský prezident Dmitrij Medveděv se dohodli na snížení svých strategických arzenálů tak, že každému zbude 1550 zbraní – mnohem víc než tisícovka, na kterou pomýšlel Obama, ale přesto se jedná o obrovský pokrok, který by mohl vyvolat další snížení.

Cesta k celosvětovému jadernému odzbrojení ale bude dlouhá a nerovná. Zaprvé platí, že možnosti demontovat a likvidovat jaderné hlavice jsou omezené a pravděpodobně to tak i zůstane. Současná kapacita činí zhruba 500 zbraní ročně jak v Rusku, tak v USA, což znamená, že celkového počtu zbraní ve výši 2000 v každé z těchto velmocí, navrženého zprávou ICNND pro rok 2025, nelze plně dosáhnout o mnoho dřív než v roce 2028.

Dále je tu riziko, že příkladu Severní Koreje a Íránu budou následovat další země, především na Středním východě. Zpráva ICNND nazvaná EliminatingNuclearThreats (Eliminace jaderných hrozeb), vydaná na konci loňského roku, navrhuje, aby se tyto výzvy řešily prostřednictvím komplexní agendy snižování jaderných rizik. Jako německý komisař ICNND jsem přesvědčen, že tato zpráva je první a prozatím jedinou, která navrhuje konkrétní a proveditelné kroky na cestě ke světu bez jaderných zbraní.

Zpráva obsahuje 20 návrhů, o nichž se bude rozhodovat na letošní konferenci pro přehodnocení NPT, a končí návrhem rozhodnutí, jež by bylo vhodné učinit po roce 2025. Nenechává prostor pro pochybnosti, že svět zbavený jaderných zbraní je dosažitelný, a to bez ohrožení bezpečnosti jednotlivých států, jestliže v příštích zhruba 20 letech přetrvá po celém světě politická vůle, zejména v jaderně vyzbrojených státech. Zpráva navíc navrhuje deklaraci těchto států, že jediným účelem jaderných zbraní je odrazovat ostatní od jejich použití, doplněnou povinností své arzenály nerozšiřovat.

Ve výhledu do roku 2025 je cílem snížit celosvětový jaderný arzenál na 2000 čili méně než 10 % dnešního úhrnu. Kolektivně by se měla dohodnout deklarace odmítající první použití, doprovázená odpovídající ověřitelností struktur a rozmístění sil a jejich pohotovostního stavu. Jako dodatečné kroky zpráva navrhuje dohodnout stropy u raket, strategických protiraketových obranných systémů, kosmických zbraní a biologických zbraní a dále vést rozhovory o odstranění nevyvážeností v oblasti konvenčních zbraní.

Splnění této ambiciózní agendy do roku 2025 by zahájilo poslední fázi snahy o oproštění světa od jaderných zbraní a vyžaduje v prvé řadě politické poměry, které spolehlivě vyloučí regionální i globální útočné války. Jaderné zbraně by pak nebyly potřebné.

Jedině potom by bylo možné je zakázat a začít s jejich naprostou likvidací. Závazná opatření by přitom sankcionovala státy, které by se zákaz pokusily obejít, jakož i jednotlivce, kteří by se na výrobě jaderných zbraní podíleli.

Obamova vize by se tedy mohla proměnit ve skutečnost za 20 let, pokud USA a Rusko udělají první kroky už letos. Další okamžité škrty musí zahrnovat substrategické zbraně, přičemž by oněch několik málo zbývajících amerických jaderných zbraní v Evropě bylo staženo výměnou za odstranění stále významného ruského arzenálu.

Stažení amerických jaderných zbraní z Evropy ale v žádném případě není prvním krokem k jadernému odzbrojení. Navrhovat jej jako úvodní krok by poškodilo evropskou bezpečnost a ohrozilo transatlantickou soudržnost, takže je třeba odmítnout jednostranné stažení, ale přikývnout začlenění těchto zbraní do budoucích jednání o řešení problematiky jaderných arzenálů. Stažení těchto zbraní by znamenalo konec jaderného odstrašování pro Evropu, přičemž odstrašování zůstane nezbytné, dokud nebude rozebrána poslední jaderná zbraň. Jediným účelem zachování určité míry odstrašování ovšem bude odrazovat právě od použití jaderných zbraní.

Evropa z jaderného odstrašování vytěžila zřejmě nejvíc ze všech částí světa, protože přispělo k zachování míru během studené války a zabránilo šíření jaderných zbraní. Nadešel však čas, abychom se připojili k prezidentům Obamovi a Medveděvi ve snaze dospět k odzbrojení. Vždyť bez příkladu USA a Ruska by se svět dočkal zvýšení počtu jaderně vyzbrojených států, nikoli jeho snížení.