5

Přelomová příležitost pro globální zdraví

NEW YORK – Miliony lidí zemřou každý rok na nemoci, jimž lze předcházet a které lze léčit, a to zejména v chudých zemích. V mnoha případech je masová výroba život zachraňujících léků levná, ale prodávají se za ceny, které je činí nedostupnými pro ty, kdo je potřebují. A mnoho lidí zemře jednoduše proto, že žádné léky ani vakcíny neexistují, jelikož se tak málo drahocenného výzkumného talentu a omezených prostředků na světě vynakládá na řešení problému onemocnění chudých.

Tento stav svědčí o selhání ekonomiky a práva, které je naléhavě zapotřebí napravit. Dobré je, že dnes existují příležitosti ke změně, přičemž tou nejslibnější je mezinárodní úsilí pod vedením Světové zdravotnické organizace (WHO) o nápravu nefunkčního režimu duševního vlastnictví, jenž brzdí vývoj a dostupnost levných léků.

Dostupnost léčiv dnes omezují dva hlavní problémy. Prvním z nich je skutečnost, že jsou velmi drahé nebo přesněji řečeno že cena, která je za ně účtována, je velmi vysoká, přestože skutečné výrobní náklady představují pouhý zlomek této částky. Druhým problémem je fakt, že vývoj léků směřuje k maximalizaci zisku, nikoliv společenského prospěchu, což pokřivuje úsilí o tvorbu léků nezbytných pro lidské blaho. Protože mají chudí lidé tak málo peněz, nejsou farmaceutické společnosti za současného stavu příliš motivovány k tomu, aby prováděly výzkum nemocí, jimiž chudí lidé trpí.

Nemusí to tak být. Výrobci léčiv tvrdí, že vysoké ceny jsou nezbytné k financování výzkumu a vývoje. Ve Spojených státech je to však vláda, kdo financuje největší část výzkumu a vývoje orientovaného na zdravotnictví – a to buď přímo prostřednictvím veřejné podpory (Národní ústavy zdraví, Národní vědecká nadace), nebo nepřímo prostřednictvím veřejných nákupů léčiv v rámci programů Medicare i Medicaid. A dokonce ani ta část, kterou vláda nefinancuje, není konvenčním trhem; většina individuálních nákupů léků na předpis je totiž hrazena z pojištění.

Vláda financuje zdravotnický výzkum, protože dokonalejší léčiva jsou veřejným statkem. Z výsledných poznatků mají prospěch všichni, protože brání epidemiím a omezují hospodářské i lidské ztráty v důsledku rozšířených nemocí. K dosažení efektivity je však nutné co nejšířeji sdílet výsledky výzkumu, a to ihned po jejich získání. Thomas Jefferson přirovnal vědomosti ke svíčkám: když se od jedné zapálí druhá, světlo té první se tím nezmenší. Všechno naopak začne být jasnější.

V Americe i většině světa jsou však ceny léků stále přemrštěné a šíření poznatků se přísně omezuje. Je to dáno tím, že jsme vytvořili patentový systém, který dává inovátorům dočasný monopol na to, co vytvářejí, což je motivuje k tomu, aby své poznatky „křečkovali“, protože jinak pomohou konkurentům.

Tento systém sice poskytuje stimuly k určitým typům výzkumu tím, že zajišťuje ziskovost inovací, ale zároveň umožňuje farmaceutickým společnostem šroubovat ceny vzhůru, přičemž stimuly nemusí nutně odpovídat společenskému přínosu. Ve zdravotnickém sektoru může být ziskovější zaměřit výzkum na vývoj léků „me-too“ (tedy léků, které jen modifikují původní účinnou látku) než na vývoj léčby, jež skutečně něco změní. Patentový systém může na inovace dokonce působit nepříznivě, protože podporuje utajování, ačkoliv nejdůležitějším vkladem do jakéhokoliv výzkumu jsou předchozí nápady.

Řešením vysokých cen i špatně orientovaného výzkumu je nahrazení současného modelu fondem odměn podporovaným vládou. V takovém systému získávají inovátoři za nové poznatky odměny, ale nemají monopol na jejich užívání. Síla konkurenčních trhů může tímto způsobem zajistit, že jakmile se lék vyvine, začne být dostupný za nejnižší možnou cenu – ne za nafouknutou cenu monopolní.

Někteří američtí zákonodárci se naštěstí o tento přístup silně zajímají. Kongresový návrh Zákona o fondu odměn pro boj proti HIV/AIDS, který předložil senátor Bernie Sanders, je právě takovou iniciativou. Jeho návrh obsahuje rovněž důležité ustanovení na podporu open-source výzkumu, které by posunulo současný výzkumný model od tajnůstkářství ke sdílení informací.

Celosvětově však náš systém inovací potřebuje mnohem zásadnější změny. Snaha WHO o podporu rozsáhlých reforem na mezinárodní úrovni je v tomto směru klíčová. Letos na jaře zveřejnila WHO zprávu, která doporučuje řešení podobná americkému návrhu zákona, ovšem na globální úrovni.

A co je důležité, zpráva s názvem Výzkum a vývoj za účelem uspokojení zdravotních potřeb v rozvojových zemích doporučuje všestranný přístup včetně povinných příspěvků vlád do fondu na výzkum zdravotních potřeb rozvojových zemí, mezinárodní koordinace zdravotnických priorit a jejich zavádění do praxe a vytvoření globálního monitorovacího orgánu, který by sledoval, kde jsou potřeby největší. Na konci května bude mít mezinárodní společenství příležitost započít s realizací těchto myšlenek na Schůzi WHO o světovém zdraví – pro veřejná zdravotnictví všude na světě to bude okamžik naděje.

Reforma našeho systému inovací není jen ekonomickou otázkou. V mnoha případech je to otázka života a smrti. Proto je nezbytné oddělit motivaci k výzkumu a vývoji od cen léků a podporovat širší sdílení vědeckých poznatků.

Pro Spojené státy znamená Sandersův návrh zákona důležitý krok vpřed. Pro svět představují doporučení WHO příležitost, jaká se naskytne jednou za generaci – příležitost k nápravě dlouhodobé a do očí bijící nespravedlnosti ve zdravotnictví a v širším plánu i k vytvoření takového modelu řízení globálních veřejných statků, jaký bude odpovídat éře globalizace. Nevyužít této příležitosti si nemůžeme dovolit.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.