BRUSEL – Evropskou hospodářskou a finanční krizi nemohou vyřešit samotné úspory. Se stejnou vervou je nutné prosazovat růst a pracovní příležitosti. Lídři Evropské unie si to dnes uvědomují: nastartování růstu v roce 2012 patřilo k předním bodům na programu schůzky Evropské rady, která proběhla 30. ledna. Nelehká otázka ale zůstává: jak postupovat?
Nutnost bezodkladného jednání je jasná. V posledních třech měsících roku 2011 se ekonomika eurozóny smršťovala, což platí i pro Německo. Nový rok vypadá pochmurně. Francie stagnuje (a Británie rovněž). Itálie a Španělsko se propadly do hluboké recese. Řecko je v depresi už pátým rokem. Nezaměstnanost je přitom v eurozóně rekordně vysoká, přičemž ve Španělsku a Řecku je bez práce téměř každý druhý mladý člověk.
Ekonomické protivětry jsou zdrcující: fiskální úspory, vysoké úrokové sazby mimo země s hodnocením AAA, osekávání úvěrů ze strany bank, domácnosti snižující zadluženost, slabé investice soukromého sektoru a ubývající vývozy v důsledku globálního zpomalení, které oslabuje poptávku.
Nevrátí-li se růst, každá prozatímní stabilizace bude nesmírně křehká. Už beztak slabé bilance bank a vlád pocítí recesi, což zvýší tlak na rychlejší zkracování dluhů. Avšak třebaže postupná korekce je nezbytná, rychlejší a hlubší škrty jsou kontraproduktivní: výrazné úbytky soukromých úvěrů a vládních výdajů zapříčiní ostřejší zpomalení – a tedy pád ve spirále. Naléhavě nutné je tedy nové úsilí podporující růst.
Doposud se růstová agenda skládala převážně ze strukturálních reforem, které jsou nezbytné pro zvýšení budoucí produktivity a flexibility. Krize skutečně nabízí politickou příležitost v mnoha zemích na této frontě prosadit odvážná opatření; strukturální reformy obecně ale nezajistí růst a pracovní místa hned (jednou výjimkou je povolit obchodům delší otevírací dobu).
Právě naopak, například ořezávání méně produktivních pracovních míst by nejprve zvýšilo nezaměstnanost, zatížilo vládní výdaje a snížilo soukromé útraty. A protože poptávka je snížená, úvěrů se nabízí málo a překážky pro podnikání jsou často vysoké, tvorba produktivnějších pracovních míst bude podnikům trvat déle než obvykle. Krátce, nelze spoléhat, že samotné strukturální reformy budou v roce 2012 stimulovat růst.
Bezprostřední pozornost se musí zaměřit spíš na posílení investic a vývozů v ekonomikách s deficitem běžného účtu – jako jsou Francie, Itálie a Španělsko (a Velká Británie) – a na stimulaci spotřeby v zemích s přebytkem, například v Německu a Nizozemsku.
Evropská centrální banka jedná přesvědčivě tak, aby byla oporou evropských bank; teď je třeba, aby také podpořila reálnou ekonomiku. Oficiální úrokové sazby jsou 1%, jenže solventní suveréni jako Španělsko platí za půjčky na deset let přes 5 %, zatímco úvěruschopné podniky v Itálii si buď nemohou půjčit vůbec, anebo jedině za represivních sazeb. ECB by tedy měla udělat víc pro zprůchodnění transmisního mechanismu měnové politiky, Evropský orgán pro bankovnictví by měl odrazovat od nadměrného zkracování zadluženosti tím, že bude trvat na tom, aby banky namísto nasazení uniformní 9% sazby sehnaly konkrétní kapitálové objemy, a národní vlády by se měly, kde to bude možné, zaručit za banky poskytující půjčky malým a středním podnikům.
Zlepšení dostupnosti financí je sice zásadní, ale vlády musí udělat víc i pro povzbuzení investic. Prioritou by se měla stát opatření, která zjednoduší start podnikání, odstraní překážky pro rizikový kapitál a přechodně zavedou 100% daňovou uznatelnost investičních nákladů, aby se investice uspíšily. Na úrovni EU by se měl výrazně zvýšit (splatný) kapitál Evropské investiční banky, jak loni v září ve svém projevu o stavu Unie nadnesl předseda Evropské komise José Manuel Barroso, aby EIB mohla financovat mohutnou vlnu celoevropských investic, zejména do infrastruktury.
Oživení exportu je rovněž významné. Schodkové země musí posílit svou konkurenční schopnost, tedy zvýšit produktivitu a zároveň snížit náklady. Vítaná by byla konkurenčnější měna: tak jako zřícení sterlingu od roku 2008 zvedlo britský vývoz, slabší euro by pomohlo středomořským ekonomikám získat zpět konkurenční schopnost u cenově citlivých exportů. Pomohla by i fiskální devalvace – osekání daní ze mzdy a jejich náhrada příjmy z vyšší DPH.
Svůj díl práce musejí odvést i přebytkové země, ve vlastním zájmu. Stejně jako by Čína měla umožnit růst žen-min-pi, také Německo – jehož přebytek obchodní bilance přesahuje ten čínský coby podíl HDP i absolutně – potřebuje vyšší reálný směnný kurz. To znamená, že Němci musí začít dostávat vyšší mzdy, úměrné jejich zvýšené produktivitě, aby si mohli dopřávat více dovolených v Řecku a Španělsku. Pokud podniky nebudou chtít vyhovět, účel splní i snížení daně z příjmu.
To nás přivádí k fiskální politice. Vlády, které si na trzích nemohou půjčovat levně (anebo vůbec), nemají jinou možnost než utáhnout si opasky. Měly by ale prosazovat spíš důmyslnou konsolidaci než bezohledné úspory. Měly by tedy zachovat investice do dovedností a infrastruktury a přitom snižovat subvence a transferové platby. Dále by už teď měly uzákonit budoucí reformy, zejména s cílem povzbudit občany, aby déle pracovali.
V neposlední řadě musejí v podpoře poptávky sehrát svou roli vlády, které si mohou půjčovat za bezprecedentně nízké úroky – v případě Německa 0 % v reálných hodnotách za 10 let. Bylo by před volbami, jež v Německu proběhnou napřesrok, skutečně tak těžké prosadit snížení DPH?
Comments (0)
You need to login in order to leave a comment. If you do not yet have an account, please register.
The two commenting options explained
Watch a 1 minute video
to discover how you can comment on the entire article or a specific paragraph. The two images below also explain the two ways of commenting.
1) Entire article comment
Once logged in, simply click inside the comment box where it says "Enter text here." Enter and post your comment.
2) Paragraph comment
Please log in first. Then click to the left of the desired paragraph. Your cursor will automatically move to the comments box. Enter and post your comment.
Val Samonis
To me this agenda looks like the forgotten EU Growth and Stability Pact, just wishful thinking. We first should start thinking about the fundamentals, e.g. just how in the world we should arrive at the opimum currecy area(s) in Europe. The Eurozone is not one.
Zsolt Hermann
There is only one problem with the growth initiative: no more growth is possible.
We still stubbornly try to kick the horse which is on the ground unable to stand up any more.
Our whole economic model is based on over the top production and consumption, basically tricking the consumers to buy until they drop with brainwashing marketing through media and social pressure, as a result they have to work like slaves and on top of it take credits they cannot pay back, in order to finance the excessive, unnecessary and harmful consumption, as we learn from the example of Apple for example this the production is still based on "slave work", thus in this system both the workers, and the customers become slaves of the system for things they do not even need or want, we also exhaust all our natural resources, and we can go and on.
This is all compounded by us becoming a global network, where we each depend on each other, our interests overlap on multiple levels, when I bite from an apple it is someone else's apple, China cannot move ahead or have their own currency valuation without hurting the US, and everybody else, the breakneck growth (while it lasts) in China and India causes terrible environmental consequences for all of us.
Still the public is becoming more amd more aware of the inequalities, the Matrix they have been forced into in order to produce inreacing profit for a small minority, even in the Middle East and China the public does not want to accept their situations any more not even against military pressure.
All together we have a total system failure, growth is not possible any more regardless of the stubborn reactions we might think of.
We have only one viable option: return to necessity and resource based economical model, and to facilitate it we need a completely new social and political structure based on true global ideology, mutual responsibility and equal distribution.
Anything else will just increase the crisis and the suffering for all of us leading to unpredictable, volatile consequences.
If we follow the facts and the laws governing integral, interconnected systems, a single, united Humanity has unlimited potential.
Francisco Alves
Theoretically this is all fine and dandy, now what happens when the problem resides with the government itself and with private and public management. In my country whatever party is elected is completely oblivious to how to manage it. Public spending is cut, yes, but only for the poor and middle class. The rest stays the same. companies prefer to let go skilled employees, thus affecting quality of their products or services rendered. In my country the government does not know the meaning of "planning for the future". And then outsiders still have the cheek to tell me I need to work more. If somehow managers got it into their heads that the profits are to be reinvested in the company and employees and not on expensive cars and fancy events, maybe we´d be a little better off.