Tuesday, July 29, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
2

Zlato za 10 000 dolarů?

SAN FRANCISCO – Vést racionální rozhovor o hodnotě zlata nikdy nebylo snadné. V poslední době, kdy se ceny zlata zvedly o více než 300% za deset let, je to ještě těžší. Loni v prosinci napsali kolegové-ekonomové Martin Feldstein a Nouriel Roubini komentáře, v nichž odvážně zpochybnili „býčí“ náladu na trhu a rozumně poukázali na rizika spojená se zlatem.

A co se nestalo? Od zveřejnění jejich článků se cena zlata vyšplhala ještě výše, a nedávno dokonce dosáhla rekordních 1300 dolarů. Už loni v prosinci přitom mnoho „zlatých nadšenců“ tvrdilo, že cena této komodity nevyhnutelně směřuje k hranici 2000 dolarů. A někteří z nich, osmělení jeho setrvalým zhodnocováním, dnes naznačují, že by zlato mohlo stát ještě více.

Jeden úspěšný investor do zlata mi nedávno vysvětloval, že ceny akcií více než deset let skomíraly a vzpamatovaly se až na počátku 80. let, kdy Dow Jonesův index překročil hranici 1000 bodů. Od té doby se index vyšplhal nad 10 000 bodů. Není tedy možné, že se také hodnota zlata, která se již přehoupla přes magickou hranici 1000 dolarů, desetinásobně zvýší?

Připusťme, že dospět k mnohem vyšší ceně za zlato není tak nepředstavitelné, jak se zdá. Očistíme-li současnou cenu o inflaci, pak se ani neblíží k rekordnímu maximu z ledna 1980. Tehdy dosáhlo zlato hodnoty 850 dolarů, což je hodně přes 2000 dnešních dolarů. Lze však tvrdit, že cena z ledna 1980 byla „splašeným vrcholem“ dosaženým v období zvýšené geopolitické nestability. Současná cena 1300 dolarů je tedy pravděpodobně více než dvojnásobkem velmi dlouhodobých, o inflaci očištěných, průměrných cen zlata. Co by tedy mohlo ospravedlnit další obrovský růst cen zlata ze současné úrovně?

Jedna odpověď samozřejmě zní: naprostý kolaps dolaru. Vzhledem k raketově stoupajícím schodkům a bezcílné fiskální politice si člověk klade otázku, zda by se populistická administrativa nakonec nemohla neuváženě uchýlit k tiskařským rotačkám. A pokud z toho opravdu máte strach, pak by zlato skutečně mohlo být nejspolehlivější ochranou.

Jistě, někdo by mohl namítnout, že lepší a přímočařejší zajištění proti inflaci představují dluhopisy s výnosem vázaným na inflaci. „Zlatí nadšenci“ se však právem obávají, zda by vláda za extrémních okolností splnila své závazky. Jak s Carmen Reinhartovou uvádíme v nedávné knize o dějinách finančních krizí Tentokrát je to jinak, vlády zbavené peněz skutečně v mnoha případech násilně mění dluhy vázané na inflaci na dluhy nevázané, a to právě proto, aby se jejich hodnota mohla v inflaci rozpustit. Dokonce i Spojené státy během velké hospodářské krize ve 30. letech zrušily inflační doložky ve smlouvách o dluhopisech. Takže se to může stát všude.

Skutečnost, že velmi vysoká inflace je možná, ji však ještě nečiní pravděpodobnou, a proto bychom měli být opatrní s tvrzením, že cenu zlata táhnou nahoru inflační očekávání. Někteří experti místo toho tvrdí, že dlouhý pochod zlata směrem vzhůru je částečně důsledkem rozvoje nových finančních nástrojů, které usnadňují obchodování a spekulace se zlatem.

Na tomto argumentu je pravděpodobně zrnko pravdy – a také jistá ironie. Koneckonců se už středověcí alchymisté zabývali tím, co dnes pokládáme za absurdní hledání cest, jak proměnit neušlechtilé kovy ve zlato. Nebylo by tedy paradoxní, kdyby finanční alchymie dokázala dramaticky zvýšit cenu zlatého slitku?

Podle mého názoru je nejsilnějším argumentem ospravedlňujícím dnešní vysokou cenu zlata dramatické začleňování Asie, Latinské Ameriky a Blízkého východu do globální ekonomiky. V době, kdy zástupy nových spotřebitelů získávají kupní sílu, poptávka zákonitě roste, což žene nahoru i cenu vzácných komodit.

Současně platí, že centrální banky zemí s rozvíjejícími se trhy potřebují hromadit zlaté rezervy, které stále drží v daleko menším poměru než centrální banky zemí bohatých. A protože dnes euro působí jako prostředek diverzifikace rizika spojeného s dolarem méně lákavě, přirozeně tím vzrůstá přitažlivost eura.

Takže ano, existují solidní základní ukazatele, které přijatelným způsobem podporují dnešní vyšší cenu zlata, ačkoliv je daleko spornější, zda a do jaké míry budou jeho vyšší cenu podporovat i do budoucna.

Další klíčový základní faktor, který udržuje ceny zlata nahoře, by se totiž mohl ukázat jako mnohem pomíjivější než globalizace. Ceny zlata jsou mimořádně citlivé na pohyby globálních úrokových sazeb. Zlato koneckonců nenese žádný úrok a jeho držení navíc něco stojí. Dnes, kdy se úrokové sazby v mnoha zemích blíží rekordním minimům nebo jich už dosáhly, je tedy relativně levné spekulovat se zlatem namísto investic do dluhopisů. Pokud se však reálné úrokové sazby podstatně zvýší, což by jednoho dne docela dobře mohly, ceny zlata se mohou zhroutit.

Většina ekonomických studií naznačuje, že ceny zlata se v krátkodobém až střednědobém měřítku velmi obtížně předpovídají, přičemž pravděpodobnosti zisku a ztráty jsou přibližně v rovnováze. Je proto nebezpečné extrapolovat krátkodobé trendy. Ano, zlato zažívá skvělou jízdu, ale totéž platilo ještě před pár lety i o celosvětových cenách nemovitostí.

Jste-li investorem disponujícím velkým objemem prostředků, suverénním fondem nebo centrální bankou, pak je veskrze rozumné držet skromný díl portfolia ve zlatě coby ochraně proti mimořádným událostem. Navzdory vysoké přitažlivosti dané mimořádným růstem ceny však pro většinu z nás zůstává zlato velmi riskantní sázkou.

Takové úvahy samozřejmě mohou mít na ceny jen malý vliv. Co však platilo pro alchymisty v dávných dobách, to platí i dnes: zlato a rozum jdou často jen obtížně dohromady.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (2)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedElizabeth Pula

    In my reading of this article, in retrospect, and way after the facts starting way back in 2010, and earlier, I just can't help but notice how Mr. Rogoff is just so mild mannered and polite. He understates facts, and those other guys that were hyping the gold instruments were of course yelling their heads off on FOX and a good many other places. How many little people, like regular folks freaking out in 2008, got e-mails promoting the GOLD market alternatives. Some snake-oil vendors really used their marketing skills to create new investment alternatives for the joe-blows not in-the-know, and not really part of the in-crowd on-THE-street. Hopefully, if those folks fell for the con, they sold out early, and haven't tried to maintain investments that weren't even a real hedge at all. So, what I mean to imply is that the in-crowd-on-THE-street periodically create new bubbles by their commentary. Now, dear reader, if anyone reads this comment, figure out just how many economic intellectuals are part of the same crowd? If, the title of this article in 2013 was also titled the same in 2010, just how much of a hopeful message can be implied and inferred by a lot of fearful people, who believe, and trust certain messages by certain authority figures? I very clearly do not mean to imply or suggest that Mr. Rogoff ever intends, or intended to mislead anyone, at any time past, present, or future. Personally, though, I do think that intellectual disconnect isn't anywhere as critical for most folks, as real uncomfortable social status, and economic opportunity disconnect for over 90 percent of everyday people. What I am referring to are the facts that since the 80's, real economic opportunities have been decreasing exponentially for certain citizens. Check out some of the EPI.org statistics. Those facts have been occurring, regardless of the whoopsie daisies of THE street markets and under-cover games.

Featured